Vietnamské dárky Made in Marianske Lazne

Včera se mi splnilo přesně to,po čem toužím,když se mluví o zařizování bytu,domu,vytvořit tak esteticky dokonalý jiný svět pomocí nábytku,dekorací,spousty naňahňaných mikroskopických zbytečností,které vás donutí myslet si,že jste omylem zavadili nehtem o teleport a ten vás prskl dovnitř venku.

Na chvilku jsem si připadal jako uvnitř vánoční ozdoby,působilo to jako souboj kýče proti útulné školní družině,s verdiktem budu kýč v školní družině,budu král kýče v tak útulné družině,že i když všechny čečetky už padly rodičům do náručí,saků na ryby a košů na raky,tak já raděj zůstanu až do půl páté v té kýčené družině,tak to bylo vehementné a poutavé.

Byl to Dálí v konzervě od Warhola,prošpikovaný nordickými hůlkami s tak viditelnou samolepkou Gejši,až to nutilo shovívavost a pokoru.Proč?Protože to byl dárek,dárek od sice vzdáleného, ale pro ten den v Ozdobě ,kamaráda.

Nevadily obscénní posunky na lektvar z naloženého žen-šénu,ruka v ohbí a pak úkos dolu,tam kde je správně uložený lilek a spiklenecké mhééé dobéééé mooc dobééé a dlooohooo....

Bylo to jako Norské dřevo naruby,byli jsme najednou součástí té šikmé rodiny,kterou jsem si tak moc přál a vysnil,nevadí mi momentálně žít z iluzí

Vždycky jsem byl striktně proti snům něčeho nehmotného,snil jsem o keepall 60 v epi,snil jsem o blonďatých vlasech,o velkém penisu,o Maserati,ale nikdy ne o rodině,o široké rodině,o stýčkovi,který všeobecně omletýma historkama baví už desátou generaci(snad díky žen/šenu?!)...tak jsem snil včera a trochu dnes